Významné osobnosti našeho města:

- k nejvýznamnějším osobnostem moderních dějin našeho města patřil především  JUDr. František Ulrich (6.2.1859 - 18.5.1939), starosta Hradce Králové od roku 1895 až do roku 1929. Významně se zasloužil o moderní přestavbu a rozvoj města, což také Hradci vyneslo přezdívku "Salon republiky":
V roce 1893 zakoupilo město Hradec Králové zásluhou náměstka starosty Ladislava Pospíšila po dlouhém jednání od vojenského eráru objekty a pozemky, které patřily ke královéhradecké pevnosti. V dějinách rozvoje města tak nastalo nové, velice důležité období.

Když se pak dne 6. února 1895 konaly obecní volby, byl novým starostou zvolen mladý advokát JUDr. František Ulrich. Od svého zvolení stál v čele města po dobu téměř 34 let, když byl zvolen celkem 8x (opětovně v letech 1899, 1902, 1906, 1911, 1914, 1919 a 1923). Celkově požíval takové důvěry, že při osmé volbě v roce 1923 byl zvolen starostou jednomyslně. Odstoupil ve svých sedmdesáti letech v roce 1929, když vzhledem ke svému věku odmítl být zvolen podeváté.

Ve své činnosti navázal na svého předchůdce (starostu Ladislava Jana Pospíšila) tak velkoryse a zdařile, že z malého města provinčního významu, které se právě zbavilo hradebních pout, vytvořil skutečnou metropoli kraje. Kladl velký důraz na železniční spojení města s okolím, zasloužil se o zřízení železničního ředitelství a o výstavbu letiště. Na přelomu století byla postavena celá řada nových budov, jako např. školy na Pospíšilově třídě, Obchodní akademie, Grandhotel, židovská synagoga, v roce 1912 bylo dokončeno městské muzeum, vynikající dílo arch. Jana Kotěry. V roce 1909 dal Dr. Ulrich podnět k vypsání rbanistické studie, jejímž výsledkem byl nový regulační plán města, na který v polovině 20. let navázal profesor Josef Gočár. Výsledkem spolupráce s tímto vynikajícím architektem byl všestranný rozvoj města, jehož architektonická a urbanistická úroveň se stala důvodem, že Hradec Králové začal být označován jako "salon republiky".

Výsledky práce Dr. Ulricha se dotýkaly - ať už přímo či nepřímo - celých severovýchodních Čech. Byl členem celé řady obchodních a finančních institucí a zasloužil se mimo jiné i o regulaci Labe a Orlice.

Slovy jednoho historického dokumentu: "Pospíšilovo dílo, jímž byl Hradec Králové po více než stu letech zbaven okovů pevnosti, svěřil osud do rukou nového starosty Dr. Františka Ulricha. Ten prokazuje od začátku takovou tvůrčí schopnost, že vyrůstá nakonec ve velikou postavu dějin české samosprávy. Proudění doby vydalo v pravý čas mohutnou postavu Ulrichovu, aby převzal odkaz Pospíšilův a odevzdal jej zmnožený a naplněný svým potomkům".

V roce 1925 byl JUDr. František Ulrich jmenován čestným občanem města a v roce 1925 po něm bylo pojmenováno jedno z nových náměstí, které se tak jmenuje i dnes.

 

- ve stopách architekta Josefa Gočára (13.3.1880 - 10.9.1945), jako nejvýznamnější osobností české architektury 20. století:
byl nejvýznamnějším žákem Jana Kotěry a současně nejosobitější představitel naší architektury první poloviny 20. století. Jeho díla vynikají vysokou výtvarnou úrovní, jemným cítěním proporcí a dokonalým řešením půdorysů.  Jako architekt urbanista sloučil ve svých návrzích velké celky s logickými zásadami a uvedl v soulad sídlištní systém s krajinným útvarem.

Postupně za jeho působení vznikly:  v roce 1923 - 1926 státní gymnázium, v roce 1924 koželužská škola, v roce 1925 obecná a měšťanská škola, v roce 1927 mateřská škola, v letech 1927 - 1932 budova ředitelství státních drah, navrhl úpravu okolí hradeckého nádraží, řešil budování města na principu satelitních sídlišť rozmístěných kolem starého města, v letech 1927 - 1928 se zabýval otázkou komunikací a navrhl okružní třídu, která měla zabránit dopravnímu přesycení starého města. Je mimo jiné i projektantem mnoha staveb církevních - v Hradci Králové např. Ambrožův sbor.

Celkovým regulačním plánem Hradce Králové ukončil architekt Josef Gočár urbanistickou práci v našem městě. Byl to tehdy ojedinělý příklad v československé stavbě měst, kdy se z větší části podařilo prosadit původní koncepci.

Mezi další  Gočárovy stavby již během prvního desetiletí 20. století patří např. kubistický dům U černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze, budova bývalé Banky československých legií na Poříčí v Praze (1921 - 1923), lázeňský dům v Bohdanči (1911 - 1913), apod.

V roce 1924 se stal Josef Gočár profesorem pražské Akademie výtvarných umění, posléze v letech 1928-1932 i jejím rektorem. Za svého života se pak dočkává mnoha domácích i zahraničních ocenění: v roce 1925  je mu udělena Velká cena na výstavě dekorativního umění v Paříži za jeho návrh československého pavilonu, v roce 1926 obdržel řád francouzské Čestné legie, o rok později se stává členem České akademie věd a umění a je i dopisujícím členem londýnského Královského ústavu britských architektů.

 

- zakladatel moderní české architektury v Hradci Králové - architekt Jan Kotěra (18.12.1871 - 17.4.1923), mimo jiné i významný urbanista
Díky podpoře mecenášů mu bylo umožněno studovat na tehdy prestižní škole - vídeňské Akademii výtvarných umění u prof. Wagnera. Jeho moderní názory na architekturu pak přinesl do Prahy, která se tehdy (v roce 1898) zmítala v krizi. Scénu ovládala starší generace Balšánků, Čenských, Vejrychů, která vytvářela tzv. rázovitou architekturu, tj.  z každého architektonického stylu se vzal nějaký prvek a pak se to různě kombinovalo a nakonec přidalo pár lístečků z nastupující secesní módy.

Kotěra se ve Vídni naučil něco jiného. Prosazoval moderní materiály, funkční dispozice a dekor označoval za druhořadý. Proto se také stal hrdinou generace mladších umělců, uskupených ve spolku Mánes. Kotěra byl vynikající kreslíř a designer. Ve 28 letech se stal profesorem na pražské Umprum. Za svého působení v Praze navrhoval novou tramvaj pro Righofferovu továrnu, Peterkův dům na Václavském náměstí, pavilon v Kinského sadech, atd. V roce 1904 se zabýval projektem Národního domu v Prostějově a v témže roce byl autorem expozice českých zemí na Světové výstavě v americkém St. Louis.

Pak už následovala jedna významná stavba za druhou: vlastní vila na Vinohradech, domy nakladatelů Laichtera a Urbánka, vodárenská věž v Michli a především   hradecké Městské muzeum. Právě tato stavba muzea v Hradci Králové je nejvýznamnějším architektonickým monumentem první poloviny XX. století, v němž Kotěra zúročil to, co viděl v Holandsku, Americe nebo Skotsku. Tahle Kotěrova architektura je jednoduchá, plně funkční, dekor je minimalizován.

Mezi jeho další stavby patří např. přestavba Červeného Hrádku u Sedlčan (1895), banka Slavia v Sarajevu (1911-1912), Lemberg-Gombrichův palác ve Vídni (1913-1914), apod.

 

Mezi další významné osobnosti, spojené s historií města patří: Bohuslav Balbín, Václav Kliment Klicpera, Josef Chmela, Jaroslav Durych, František Cyril Kampelík, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje - Václav František Červený, zakladatel továrny na piana - Antonín Petrof, a řada dalších.

Na královéhradeckém gymnáziu studovali například Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup, Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek nebo Emil Vachek.

 

 

Ze sportovní současnosti Hradce Králové:

V Hradci je celá řada úspěšných sportovců z různých sportovních odvětví, kteří již dlouhodoběji reprezentují Hradec Králové a celou Českou republiku na tuzemských i mezinárodních úrovních.

Pro svoji vynikající polohu je město cílovou destinací pro spoustu turistů. Z důvodu rovinatosti terénu pak ideálním místem pro cykloturistiku, bruslení na kolečkových bruslích, v zimě dále např. běh na lyžích, apod.

 

 

 

 

(c) 2006, HRADEČÁCI